Lupénka
Lupénka (neboli psoriáza) je autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém bojuje proti vlastnímu tělu, jeho tkáním a orgánům. Jedná se o zánět celého organismu projevující se na kůži. Tělo vytváří nové kožní buňky rychleji, než je běžné. Doba pro obnovení buněk je 28 dní, při lupénce se však zkrátí na 3 až 6 dní. Kožní buňky se tedy hromadí a vytváří šupinatá ložiska, která se následně odlupují.
Lupénku způsobuje porucha imunitního systému, která je dána geneticky, nemusí se však dlouho projevit. První příznaky se nejčastěji objevují mezi 15. a 35. rokem života a většinou je vyvolá podnět z vnitřního nebo vnějšího prostředí těla. Může jím být streptokoková infekce (např. angína), stres, nadváha, kouření nebo nadměrná konzumace alkoholu. Spouštěčem může být také poranění kůže, spálení od slunce, případně sezónní výkyv teplot, především pak výrazné ochlazení v zimních měsících.
Lupénka může mít více podob. Nejčastější formou lupénky je ložisková. Při ní se na kůži vytváří jasně ohraničená a vyvýšená červená ložiska s bílými šupinami. Postihuje části těla, které jsou nejvíc mechanicky zatěžovány (oblast hlavy pod vlasy, lokty, kolena, bedra a hýždě). U dětí a dospívajících a zároveň často po prodělané infekci dýchacích cest se tato forma někdy projevuje v podobě menších bodů nebo kapek na kůži. Bodovitá nebo kapkovitá lupénka může během pár týdnů sama zmizet.
Inverzní lupénka se objevuje v kožních záhybech – tříslech, podpažních jamkách, v oblasti břicha nebo pod prsy. Vzácnou formou je pustulózní neboli puchýřkatá lupénka. Může se objevit jako komplikace lupénky ložiskové. Jsou pro ni charakteristické puchýřky na dlaních a ploskách nohou, většinou ji doprovází horečka a zimnice a vyžaduje hospitalizaci.
Nejzávažnější formou lupénky je erytrodermická forma. Postihuje kůži celého těla, která tímto přestává plnit svou ochrannou funkci, ložiska jsou bolestivá, svědí a doprovází ji horečka a zimnice. Tento závažný stav může vést k dehydrataci a ztrátě bílkovin, proto také vyžaduje hospitalizaci.
Ve spojitosti s lupénkou se může rozvinout takzvaná psoriatická artritida, která napadá pohybový aparát, nejčastěji kolenní klouby, kotníky a drobné klouby na dlaních a chodidlech. Na začátku se nemoc projevuje otokem a mírnou bolestí kloubů a šlachových úponů. Postupně se přidává celková únava a ztuhlost kloubů, která při pohybu mizí. Pacienti s psoriatickou artritidou jsou v péči revmatologa. V případě neléčení nemoci může dojít k trvalému poškození kloubů.
Lupénku diagnostikuje dermatolog a stanovuje také léčebný postup. Léčba se odvíjí od rozsahu onemocnění a věku pacienta. Při lehkých formách lupénky se používá topická neboli lokální léčba, kdy se přímo na kůži aplikují masti, krémy a gely s léčebnou látkou (keratolytika, kortikosteroidy, deriváty vitamínu D3 nebo vitamín A). U středně těžkých až těžkých forem lupénky a tam, kde nepomohou lokální léčiva, se uplatňuje fototerapie. K léčbě se nejčastěji používá záření UVB spektra, které je nejúčinnější – pomůže až 70 % pacientů. Fototerapie se může kombinovat i s léčebnými koupelemi nazývanými balneoterapie.
Velmi efektivní je v případě lupénky systémová léčba, kdy pacienti užívají léky působící na celý organismus, ale vzhledem k možným vedlejším účinkům se nedoporučuje podstupovat ji dlouhodobě.
Novým způsobem léčby lupénky je biologická léčba, zaměřuje se přímo na imunitní systém a snaží se zablokovat jeho nežádoucí reakce proti organismu. Při biologické léčbě se léky podávají injekční formou. Biologická léčba je šetrnější než systémová terapie, zároveň je i nejnákladnější. Předepisuje se tedy pacientům, u nichž nefungovala žádná jiná léčebná metoda a kteří jsou postiženi na více než 10 % těla. Rozhodujícím faktorem je také míra, jakou nemoc ovlivňuje kvalitu života (hodnotí se na základě speciálních dotazníků).
Lupénku nelze zcela vyléčit, jelikož se jedná o autoimunitní onemocnění. Je však možné zmírnit její projevy natolik, že se dlouhá léta vůbec neprojevuje.
Lupénka často negativně ovlivňuje kvalitu života, a to po fyzické i psychické stránce, zvlášť pak v případě, že se ložiska objevují na viditelných místech. Pacienti trpící lupénkou mají často obavy z reakcí okolí, což v některých případech může pochopitelně vést k vyhýbání se kontaktu s dalšími lidmi a společenským událostem. Pro pacienty je důležité, aby se obklopili rodinou a blízkými přáteli, kteří nemoci rozumí a kterým nedělá problém kontakt s kůží nemocného. Pacientům to dodává sebevědomí při každodenním kontaktu s lidmi. Nepochopení a odmítavé postoje jsou nejčastěji způsobeny pouze nevědomostí. Někteří lidé nerozeznají projevy lupénky a bojí se nakažení kožní chorobou. Pokud je k tomu vhodná příležitost, je dobré vysvětlit ostatním, že lupénka se nepřenáší dotykem a celkově není nakažlivá.
Stav nemoci ovlivňuje také životní styl a je třeba zaměřit se na celkovou skladbu jídelníčku. Především jíst hodně ovoce, zeleniny a luštěnin, vybírat si libové maso, místo bílého pečiva si koupit raději celozrnné a živočišné tuky nahradit rostlinnými. Naproti tomu je lépe vyhýbat se potravinám s vysokým obsahem soli, tučným jídlům, červenému masu, uzeninám a pikantnímu a exotickému koření. Není vhodná ani nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Pokud je to možné, je lepší vyvarovat se stresu, ten totiž může lupénku zhoršovat. Prospěšné jsou jakékoliv relaxační techniky, které pomohou obtížné situace zvládat. A pokud lupénka výrazně ovlivňuje každodenní fungování, je vhodné mluvit o tom s dermatologem, který může upravit léčbu a případně doporučit psychologa, který pomůže překonat úzkosti.
V případě potíží nás neváhejte kontaktovat. V Centru dermatologie vám rádi nastaví správnou léčbu.